Roubenky

Ozdobou vsi i krajiny jsou původní roubené chalupy. Žijí v nich nejen staří obyvatelé, ale je potěšující, že i mladé rodiny dokáží ocenit kvality tradičního bydlení v roubence a přidávají moderní vybavení v interiéru. K zachování mnoha starých chalup přispěli hlavně „chalupáři“, lidé z blízkých i vzdálených měst, kteří o své roubenky pečovali už v době, kdy to ještě nebylo v módě, kdy se místo opravování spíše bouralo, aby se mohl postavit dům zděný.
Některé chaloupky pocházejí z konce 18., počátku 19. století, je jim kolem dvou set let. Černě nebo červenohnědě natřené trámy jsou odděleny nabílenými pruhy hliněné mazaniny. Trámy bývaly viditelné i zevnitř místnosti, dnes jsou však stěny zateplené a omítnuté. Rovněž stropy bývaly dřevěné, na půdě na prknech byla silná vrstva hliněné mazaniny a jako izolace fungovalo i uskladněné voňavé seno.
Pýchou každé roubenky je bohatě členěná a zdobená lomenice. Okénka bývala většinou ještě menší než dnes. V létě je zdobily muškáty, někde mívali i bíle kvetoucí „nevěstu“ a modrými kvítky obaleného „ženicha“ nebo myrtu. V zimě se mezi dvojité okno vkládaly „podušky“, aby netáhlo. Byly to podlouhlé polštářky z bílé látky, vycpané slámou nebo senem a ozdobně převázané na dvou místech barevnou pentličkou. Ještě dříve dávali mezi okna mech a vřes ozdobený papírovými kytičkami.
V „seknici“ se topilo ve velikých kachlových kamnech, u kterých byla ještě pec.
Jednou za tři neděle přišel náročný obřad – v peci se pekl chléb. V síni byl „schodník“, t.j. schody na půdu, a na zemi vodorovná dvířka do sklepa. V ojedinělých případech byl k roubence přistavěný kamenný chlév podle krkonošského způsobu, takže se k dobytku vcházelo přes síň a v zimě se nemuselo přes závěje na dvoře. V některých zahrádkách u roubených chalup dodnes roste klokočí, pamětník starých časů.